Stačí obyčejné bílé plátno za porcelánovou vázou se zelenými listy a hned máme pocit, že je všechno dražší – aniž by přibyla jediná rekvizita nebo nový zdroj světla. Scéna zůstává fyzicky stejná, jen jakmile zmizí vizuální šum, signál „hodnoty“ výrazně zesílí.
První se mění vizuální hierarchie. Když je pozadí neutrální a bez výrazné textury, všechny rušivé podněty zmizí a pozornost diváka se přesune k tvaru, proporcím a povrchu. Tím se zvýrazní kontrast, hrany vypadají čistěji a glazura působí promyšleněji. Z hlediska množství informací klesne „zalidněnost“ záběru, takže každý zbývající detail působí záměrněji – a záměr si lidé často automaticky spojují s pečlivým řemeslem a vyšší cenou.
Minimalismus také mění váhu jednotlivých prvků. V přeplněném prostředí jeden další objekt téměř nic nezmění. Na bílém plátně ale stejná váza a listy tvoří téměř celý obraz, takže i drobné signály, jako je zakřivení, přesné usazení nebo hustota stínu, získávají nepoměrně větší vliv na vnímání kvality. Bílé pozadí navíc připomíná estetiku produktové fotografie a galerijních instalací, a tím aktivuje naučené spojení mezi prázdným prostorem, kurátorským výběrem a prémiovou cenou.
