Usporná jízda není jen o tom jezdit pomaleji, ale hlavně o sebekázni při práci s pedály. Odborníci na mobilitu uvádějí, že omezení zbytečných sešlápnutí plynu a brzd může snížit spotřebu paliva až o 30 %, protože zachovává kinetickou energii, která by se jinak zbytečně měnila v teplo na brzdách.
Fyzika za tím je přímočará: jedoucí auto v sobě nese kinetickou energii a každý prudký brzdný manévr přinutí třecí brzdy tuto energii spálit jako teplo. Motor pak musí znovu spálit další palivo, aby auto opět zrychlil, a přitom překonává odpor vzduchu a valivý odpor. Kdo zrychluje plynule a častěji nechává auto jen dojíždět, udržuje motor v účinnějším pracovním režimu a omezuje krátké špičky v dávkování paliva.
Telematická data ze systémů pro správu vozových parků ukazují, že časté krátké sprinty s následným prudkým brzděním úzce souvisejí s vyšší spotřebou na kilometr. Naopak programy ekonomické jízdy, které řidiče učí předvídat provoz, držet si větší odstup a využívat zpomalení motorem místo pozdních zásahů do pedálů, přinášejí měřitelný pokles spotřeby, menší opotřebení brzd a zároveň i nižší emise oxidu uhličitého na jednu jízdu.
Automobilová technika se navíc stále víc snaží tento plynulejší styl částečně automatizovat. Adaptivní tempomat a prediktivní řízení hnací soustavy využívají senzory a mapová data k jemnému řízení točivého momentu a rychlosti, a vynucují tak jízdu s malými výkyvy. Řidič se v takovém režimu méně věnuje neustálému mačkání pedálů a více dohlíží na systém, který s palivem zachází jako s uloženou kinetickou energií, kterou je potřeba chytře řídit, ne rozhazovat.
