Sada mikroskopických „otisků prstů“ v horninách propojila menší, ale stále obří kameny Stonehenge s konkrétními vulkanickými výchozy v západním Walesu a z dávné záhady udělala dohledatelný řetězec těžby a dopravy. Geologové se nespolehli jen na podobnost povrchu; mezi památkou a lomy vytvořili forenzní shodu na základě laboratorních signatur, výrazně odlišitelných podobně jednoznačně jako profily DNA.
Výzkumníci odebrali vzorky modrých kamenů přímo ve Stonehenge a porovnali je se stovkami potenciálních hornin v krajině Walesu. Měřili koncentrace stopových prvků, jako je zirkonium a prvky vzácných zemin, a vykreslovali jejich geochemická spektra. V tenkých výbrusech pod mikroskopem se ukázala přesná kombinace minerálů a struktura krystalů – jakýsi petrografický čárový kód. Porovnáním těchto datových sad dokázal tým zúžit původní chaos možností na několik málo výchozů, jejichž chemické a mineralogické složení odpovídá kamenům památky s téměř nevyhnutelnou statistickou shodou.
Když se tato analýza původu zkombinovala se strukturální geologií a podrobným průzkumem krajiny, mohli archeologové zrekonstruovat dávný logistický řetězec: kde byly bloky oddělovány podél přirozených puklin, jak bylo možné je spouštět a převážet a kudy mohly vést trasy mezi místem těžby a kruhem kamenů. Modré kameny tak přestávají být bezejmennými balvany; vystupují jako zdokumentovaní „migranti“, jejichž bod původu je na mapě pevně určen, i když společenský význam jejich přesunu na tak velkou vzdálenost zůstává stále nezodpovězenou otázkou.
