Ocelové hroty se zakusují do ledu a celé tělo visí jen na pár milimetrech kovu. Tenhle systém funguje proto, že fyzika koncentrace napětí, tření a porušení ledu hraje víc ve prospěch lezce než gravitace.
Každý hrot mačky nebo zub cepínu soustředí sílu do minimální styčné plochy, takže na špičce vzniká vysoké normálové napětí. To protlačí kov skrz povrchovou jinovatku do hutnějšího ledu, jehož tlaková pevnost je mnohonásobně vyšší než hmotnost lezce. Ostrý profil dovolí nástroji proniknout dovnitř místo toho, aby po ledu podkluzoval, a zahnutý tvar zubu přesměruje zatížení tak, aby na špičce převažoval tlak, ne přímé smykové namáhání.
Jakmile hrot sedne, začnou se od něj šířit mikrotrhliny a vytvoří rozrušenou zónu ledu, která funguje jako přesně padnoucí lůžko. V tomhle „lůžku“ pak přebírá hlavní roli statické tření a mechanické zaklesnutí. Síla od lezce běží přes násadu do zubu a dál do ledu pod úhlem, který udržuje styčnou oblast sevřenou. Když se úhel příliš otevře nebo je led křehký a jeho lokální smyková pevnost klesne, trhlinová síť se může spojit a nástroj vyskočí ven dřív, než by povolila ocel. Lezec přežije tenhle manévr proto, že při běžném zatížení selže led kontrolovaným proklouznutím mnohem dřív, než by se kovové zuby vůbec přiblížily svému meznímu namáhání.
