V běžném tichu domácnosti se často odehrává nenápadné vyjednávání: kočka sedící u dveří, pohled na prázdnou misku, tlapka položená na klávesnici. Behaviorální studie nyní ukazují, že domácí kočky spolehlivě reagují na lidské ukazování, postoj těla i směr pohledu a z těchto sociálních signálů vyčítají, kde je jídlo nebo přístup k němu. V experimentálních pokusech mnoho koček sleduje gesta způsobem, který byl dříve připisován hlavně psům, což naznačuje složitější sociální kognici, než jakou předpokládá představa o „nezávislém zvířeti“.
Badatelé popisují zpětnovazebný cyklus, který připomíná méně klasické „vlastnictví“ a více vzájemné operantní podmiňování. Když kočka mňoukne, ťukne tlapkou nebo se strategicky postaví do cesty, lidská reakce se pro ni stává odměnou, která dané chování posiluje. Při opakování situací se zdá, že zvíře ladí své signály podle základního rytmu lidského metabolismu a vnitřních hodin, a načasovává své požadavky na dobu vstávání, přestávky v práci či pozdní sezení u obrazovek. Etologové zdůrazňují, že nejde o ovládání mysli, ale o důmyslné využití předvídatelných vzorců lidského chování, přetvořených v silně personalizované rozhraní.
Stejné studie upozorňují, že lidé se přizpůsobují stejně silně: posouvají si budíky, přestavují nábytek kvůli snazšímu přístupu nebo přeorganizují pracovní bloky podle vyrušení, která začala jako nenápadná gesta. Zdrojem přestavby denního režimu může být i zdánlivě zdvořilé ťuknutí na dveře, které se postupně promění v neoddiskutovatelný rituál, vynucovaný zesilujícím mňoukáním nebo záměrným blokováním klávesnice a průchodů. V tichém tanci sdílených místností a opakovaných pohybů se tradiční hranice mezi „majitelem“ a „vycvičeným“ rozmazává a je čím dál obtížnější ji přesně vymezit.
