Zobák, který se úplně nezavírá, na první pohled působí jako evoluční omyl. U afrického čápa zoborožce je to však jeho hlavní přednost. Tento brodivý pták má mezi horní a dolní čelistí nápadnou mezeru, zvlášť v prostřední části zobáku. Špičky se sice dotýkají, ale velká část délky zůstává otevřená, i když se zdá, že pták zobák pevně sevřel.
Za touhle zvláštní stavbou stojí tlak jediného zdroje potravy: sladkovodních plžů. Pták se zaměřuje na plže, v jejichž tělech žijí parazitické motolice, a v mělké vodě svírá jejich hladké ulity. Rozevřený zobák funguje jako úzká pinzeta. Když čáp pevně sevře zaostřené špičky, vsune je do otvoru ulity, přesekne sloupcový sval a vytáhne měkké tělo ven, zatímco prázdná ulita odpadne.
Za tímto neobvyklým tvarem stojí běžné biomechanické zákonitosti, včetně pákového působení v čelistech a růstu keratinu v rohovině zobáku. Mezery omezují zbytečný kontakt ploch, snižují tření a umožňují rychlejší a přesnější pohyb. Zatímco většina čápů spoléhá na obecné probírání bahna a vody, africký čáp zoborožec se posunul k extrémní úzce zaměřené specializaci. Vyměnil všestrannost za maximální účinnost v jediném způsobu získávání potravy a předefinoval, jak může vypadat funkční ptačí zobák.
