Skromný skútr s průchozím rámem a motorem o objemu 50 ccm, žádný exotický závodní prototyp, dnes drží titul nejprodávanější motorky v dějinách. Honda Super Cub překonala hranici sta milionů kusů tím, že šla přesně proti trendu všech „vlajkových“ strojů: ignorovala prestiž a soustředila se na dopravu jako na základní infrastrukturu.
Podvozek typu underbone, poloautomatická převodovka a jednoválec s nízkým výkonem dávají dohromady to, co by ekonomové nazvali nelítostnou efektivitou a minimálním nárůstem entropie: levnou výrobu, zanedbatelnou spotřebu a výjimečně nízkou poruchovost. Tahle kombinace spustila kumulativní efekt na okraji každého dalšího kusu. Každý vyrobený stroj zahušťoval síť náhradních dílů, servisních zkušeností i bazarové nabídky. Tím vtahoval další a další zájemce do stejného ekosystému a z jednoho modelu se postupně stal samonosný mobilitní systém, ne jen konkrétní produkt.
Silniční a sportovní motocykly stojí na touze po výkonu a rychlé zastaralosti; Super Cub těží z setrvačnosti a zvyku. Honda prakticky nezměnila siluetu, posed i základní konstrukci. Tím udržela zpětnou kompatibilitu jak u dílů, tak u návyků jezdců, zatímco tiše modernizovala zapalování, emisní systémy a použité materiály. Super Cub se stal jakýmsi mechanickým interpunkčním znamením všedního dne – viditelným v přeplněných asijských ulicích, v klidných předměstských uličkách i na venkovských rozvozových trasách. V době posedlé rychlostí vyhrál tím, že z prostého přesunu z bodu A do bodu B udělal samozřejmý standard.
