Srdeční tep přesahující tisíc úderů za minutu neuvádí kolibříka do chaosu, ale pohání letový systém naladěný na maximální kontrolu. Obrovitý srdeční výdej podporuje mimořádně vysoký klidový metabolismus, skutečné tajemství jeho přesnosti ve vzduchu však spočívá v tom, jak tuto energii využívá, ne jen v tom, jak rychle ji dokáže vytvářet.
Na rozdíl od většiny ptáků, kteří křídly máchají převážně nahoru a dolů, umožňuje kolibříkovi ramenní kloub téměř úplnou rotaci křídla, takže opisuje vodorovnou osmičku. Taková kinematika vytváří vztlak při pohybu křídla dolů i nahoru, podobně jako vrtule vrtulníku generuje nepřetržitý tah. Z hlediska svalové fyziologie se o rychlé rytmické stahy starají mohutné prsní svaly hustě tvořené oxidačními vlákny, která zvládají vysokou frekvenci kontrakcí a zároveň jemně dávkují sílu v každém úderu křídla.
Z aerodynamického pohledu udržuje křídlo vír na náběžné hraně, který stabilizuje vztlak i při extrémní frekvenci mávání. Díky tomu může pták zastavit dopředný pohyb a udržet se na místě v rozmezí několika centimetrů. Současně specializované zrakové zpracování a velmi rychlé senzomotorické smyčky v mozkovém kmeni a mozečku umožňují v řádu zlomků sekundy upravovat úhel křídel, rozsah úderu i polohu ocasu. Let pozpátku a prudké zastavení se tak stávají běžným výsledkem velmi přesně řízeného systému hospodařícího s energií a informacemi.
