Šálek horkého čaje vedle hořkého espressa vypadá téměř nenápadně, přesto mají lidé, kteří pijí čaj dlouhodobě, v observačních studiích často lepší pozornost a pomalejší úbytek kognitivních funkcí. Tento zdánlivý rozpor se začne vysvětlovat ve chvíli, kdy se přestaneme dívat jen na počet miligramů kofeinu a zaměříme se na celou biochemickou „nálož“, která se v konvici s čajem skrývá.
Čaj sice obsahuje kofein, zároveň ho ale vyvažuje L‑theaninem – aminokyselinou, která mění glutamátové signální dráhy a podporuje tvorbu alfa vln v mozku. Tato kombinace obvykle vede spíš k déle trvající bdělosti než k prudkému nárůstu nabuzení typickému pro kávu. Místo aby přetěžovala centrální nervovou soustavu, posouvá tato dvojice autonomní nervový systém směrem ke klidnému soustředění. Zlepšuje poměr signálu k šumu v pozornostních sítích, aniž by dramaticky narušovala vnitřní rovnováhu organismu.
Zelený i černý čaj navíc obsahují polyfenoly, například epigalokatechin galát, které zasahují do synaptické plasticity a procesů oxidativního stresu. Tlumí chronický zánět v nervové tkáni a snižují množství reaktivních forem kyslíku, čímž zřejmě podporují integritu hipokampu a propojenost mozkové kůry – klasické cíle neurodegenerativních procesů. V dlouhém časovém horizontu se souhrnný drobný efekt o něco lepšího průtoku krve mozkem, mírně nižšího zánětu a stabilnějšího přenosu signálů mezi neurony může v populačních studiích projevit jako zachovalejší bílá hmota, rychlejší reakční časy a odolnější pracovní paměť.
V tichém rytmu opakovaného zalévání čaje dostává mozek nenápadnou, ale stálou protiváhu k samovolnému rozkladu – ukrytou v šálku, který nikdy nepotřeboval „křičet“ vysokým obsahem kofeinu, aby si získal pozornost.
