Prázdný bílý obličej se dvěma tečkami a čárou dokáže v mozku vyvolat celou emoční scénu rychleji než detailní portrét ve vysokém rozlišení. Nejde o chybu v našem vnímání, ale o důsledek toho, jak jsou nervové okruhy pro zrak a sociální vnímání nastavené.
Zraková kůra a oblasti specializované na tváře, například fusiformní oblast pro rozpoznávání obličejů, fungují podobně jako kompresní algoritmy: využívají opakující se vzorce v obraze místo jednotlivých pixelů. Kreslené ilustrace odstraňují texturu, světlo a pozadí, čímž snižují šum ve vnímání a zátěž pro pozornost. Zůstává jen základní uspořádání očí, úst a postoje, které se přesně trefuje do vnitřních šablon, jež používáme k rychlému čtení sociálních signálů – podobně jako technický schématický nákres obvodu vynechá každý šroubek, ale zachová logiku toku proudu.
Tato míra zjednodušení zvyšuje poměr signálu k šumu při rozpoznávání emocí a při odhadování duševních stavů druhých. Zesílení klíčových rysů a potlačení nepodstatných detailů vyostří hranice mezi kategoriemi jako strach, radost nebo ironie a omezí nejednoznačnost, která se ve fotografiích často objevuje. Sítě zrcadlových neuronů a systémy emočního hodnocení se pak snadno zachytí těchto čistých podnětů a umožní divákovi během zlomku sekundy odhadnout úmysl, situaci a dokonce i morální postoj zobrazované postavy – dávno předtím, než se stihne vytvořit vědomý příběh.
