Červený patrový autobus, který se na přeplněném mostě naklání v prudké zatáčce, může na pohled působit nebezpečně, ve skutečnosti se však stále pohybuje v přesně stanovených mezích stability. Konstruktéři ho navrhují tak, aby bylo těžiště dostatečně nízko, takže při běžném zatáčení, brzdění ani při bočním větru nevznikne tak velký překlápěcí moment, aby překonal působení gravitace a tření pneumatik o vozovku.
Vysoké horní patro je vyváženo těžkými součástmi umístěnými co nejníž v rámu vozidla. Motor, palivové nádrže a baterie slouží jako zátěž, která stáhne těžiště blíž k nápravám. Vývojáři počítají chování karoserie v náklonu a pracují s veličinami, jako je točivý moment nebo úhlové zrychlení, aby zajistili, že i při plném obsazení zůstane výsledná síla při běžných manévrech na mostech stále „uvnitř“ rozchodu kol.
Předpisy vyžadují i statické zkoušky náklonu: hotový autobus se na zkušební stolici vyklápí do strany až do předepsaného úhlu, a přesto se nesmí převrátit. Technici také hlídají rozložení cestujících – omezují stání v horním patře a povolené stojící zóny soustřeďují kolem podélné osy spodního podlaží. Široké nápravy, stabilizátory náklonu a speciálně naladěné odpružení ještě víc brání naklánění karoserie, takže řidiči mohou bezpečně projíždět rušné městské mosty, aniž by se autobus přiblížil ke hranici převrácení.
