Medová kobliha každý den posouvá tělo z výjimečné oslavy k pravidelné dávce koncentrovaného cukru a tuku. Každé sousto rychle zvedne hladinu glukózy v krvi a slinivka na to odpoví prudkým uvolněním inzulinu, aby tento vzestup srazila. Opakované výkyvy mohou časem snížit citlivost buněk na inzulin, takže organismus potřebuje více tohoto hormonu, aby zvládl stejnou dávku glukózy.
V mozku probíhá podobný scénář. Kombinace jednoduchých sacharidů a tuku silně aktivuje mezolimbickou dopaminovou dráhu, tedy hlavní systém odměny. Když tento podnět přichází denně místo výjimečně, zapojují se mechanismy synaptické plasticity a tvorby návyků v bazálních gangliích. Kobliha se tak přepisuje z kategorie vzácné potěšení do role běžného podnětu, který spouští návykové chování, a práh pro vznik chutí se snižuje.
Z hlediska metabolismu může i tato jediná položka navýšit celkový denní příjem energie nad to, co tělo běžně spálí v klidovém režimu a při normální pohybové aktivitě. Přebytečná energie se ukládá jako triglyceridy v tukové tkáni a hladiny glukózy i inzulinu zůstávají po jídle déle zvýšené. Po mnoha opakováních se tak dopad jedné koblihy posouvá od zdánlivě neškodného rozmazlování k tiché přestavbě metabolické rovnováhy i toho, co mozek považuje za běžnou odměnu.
