Světlo, které každý den dopadá na zadní část oka, jen neumožňuje vidění. Zároveň spouští chemické reakce, které nepřetržitě ohrožují buňky sítnice. Při tomto procesu vznikají reaktivní formy kyslíku a sítnice tak balancuje na tenké hraně mezi nezbytnou přeměnou světla na nervové signály a škodlivým oxidačním stresem.
Do tohoto biochemického ruchu vstupují pigmenty a polyfenoly obsažené v čerstvých borůvkách. Laboratorní výzkumy na buňkách pigmentového epitelu sítnice a světločivných buňkách naznačují, že borůvkové antokyany dokážou zneškodňovat volné radikály, ovlivňovat funkci mitochondrií a podporovat vlastní antioxidační systémy buněk, například glutathionperoxidázu. Několik menších nutričních studií u lidí spojuje pravidelnou konzumaci borůvek se zlepšením ukazatelů celkového oxidačního stavu a cévní funkce. Oba tyto faktory jsou pro na kyslík náročnou sítnici důležité, i když dané studie nebyly navrženy jako jednoznačné testy účinků na zrak.
Z hlediska mechanismů je obraz poměrně jasný: v buněčných a zvířecích modelech vystavených působení borůvkových extraktů se popisuje snížená lipidová peroxidace, utlumení zánětlivého signalizování a lepší udržení krevně-sítnicové bariéry. Stále ale nevíme, jaké množství, jak dlouho a v jakém jídelním kontextu by musela mít obyčejná hrst čerstvých borůvek, aby podobné účinky nastaly i v živém lidském oku. Sítnice mezitím dál vstřebává fotony a výživa a věda se snaží upřesnit, jak velkou oporu jí může miska ovoce skutečně poskytnout.
