Živý krab, právě vytažený z nádrže, má většinu „zprávy o své kvalitě“ napsanou na povrchu. Zkušení třidiči nemusí kraba lámat – stačí jim pohled a dotek na jeho krunýř, reakce nohou a specifickou vůni, aby během chvilky odhadli množství masa, čerstvost i obsah jiker.
První nápovědu dává tvrdost a hmotnost krunýře. Pevný, těžší krunýř obvykle znamená hutné svaly a vysoký podíl jedlých částí k celkové hmotnosti těla – jako rychlá zkratka k tomu, jak je zvíře „naplněné“. Když se prstem lehce zatlačí v oblasti břišního laloku a spodní část mírně vystoupí a přitom pruží, často to značí dobře zaplněnou tělní dutinu. Ta pak obvykle souvisí i s vyvinutými pohlavními žlázami a zásobami jiker.
Nohy poskytují druhou sadu signálů. Silný odpor při jemném natažení klepet a kráčivých nohou ukazuje na neporušená svalová vlákna a nízký stupeň rozkladu bílkovin po odchytu. Naopak nepravidelný pohyb, ochablé klouby nebo články, které jsou jakoby prázdné a podezřele lehké, často svědčí o malém množství masa. Posuzovatelé si také všímají, jak se krab stabilizuje a jak reaguje na podněty – chování jim slouží jako hrubý ukazatel stavu nervosvalového systému a celkového „rozpadu pořádku“ v těle.
Posledním krokem je vůně. Čisté, lehce mořské aroma naznačuje minimální mikrobiální aktivitu a jen omezený rozklad aminokyselin na biogenní aminy typu putrescin a kadaverin. Jakýkoli nasládlý, nakyslý, po čpavku nebo po bahně připomínající zápach značí aktivní bakteriální činnost a rozpad tkání – tím pádem nižší chuťovou hodnotu i bezpečnost, a to bez ohledu na to, jak pevně krunýř na první pohled působí.
