Talířek se třemi kuličkami hrášku, drobkem brownies a malou kapkou jogurtu může na první pohled vypadat jako nezdařená svačina. Podle novějších výživových výzkumů je to ale tiché tréninkové cvičení: nepatrné, opakované ochutnávky, které postupně přetvářejí dětské chuťové okruhy, zatímco dospělí přestávají kázat o dobrých a špatných jídlech.
Místo aby jídla seřazovali na jakémsi morálním žebříčku, zkoušejí odborníci přístupy založené na smyslovém učení a klasickém podmiňování. Když se děti znovu a znovu setkávají se stejnými chutěmi v malých, nenátlakových dávkách, mění se nervové dráhy, které řídí očekávání odměny a regulaci chuti k jídlu – podobně jako se přizpůsobují synapse při učení pohybů. Studie sledující hormony sytosti a klidový energetický výdej naznačují, že děti si postupně samy upravují příjem energie, pokud žádné jídlo není zakázané, ale žádné se ani neustále nevyzdvihuje nebo nestriktně neomezuje.
Samotný postup je zdánlivě prostý: porce udržet miniaturní, kontakt častý a slovník neutrální. Mrkev, chipsy i dort se objevují vedle sebe na talíři, takže chuťový systém dítěte a prefrontální kůra si hledají rovnováhu skrze vlastní zkušenost, ne ze strachu z porušení pravidel. Rodiče se učí pojmenovávat hlavně strukturu a chuť, nikoli „ctnosti“ jídla, zatímco nutriční terapeuti sledují zejména zastoupení mikronutrientů a celkové rozložení kalorií místo počítání zakázaných položek. Sázkou je představa, že chuťové buňky, které mají dost příležitostí v bezpečném prostředí poznávat celou šíři spíže, si dokážou samy osvojit pocit rovnováhy dávno předtím, než dítě dokáže odříkat výživovou pyramidu.
