I slabé zimní slunce nad severní Evropou dokáže vyvolat výraznou tvorbu vitamínu D, pokud dopadá na velmi světlou pokožku pod vhodným úhlem. Kolem místního poledne proniká atmosférou úzké okno UVB záření a světlá kůže s minimem melaninu umožňuje, aby fotony v tomto pásmu účinně zasáhly 7‑dehydrocholesterol v pokožce.
V mnoha tropických oblastech je biologický potenciál vyšší, ale skutečná dávka často dramaticky klesá. Tmavší kůže obsahuje více melaninu, který funguje jako filtr UV a zvyšuje prahovou dávku pro kožní tvorbu cholekalciferolu. Každodenní režim přidává další překážky: lidé tráví období s nejvyšším UVB převážně uvnitř, kvůli horku vyhledávají stín nebo zakrývají kůži z kulturních či pracovních důvodů. V hustě obydlených městech navíc znečištěné ovzduší dál oslabuje UVB ještě předtím, než dopadne na zem.
Severní populace často během krátkého pobytu venku kolem poledne odhalují poměrně velké plochy světlé kůže, někdy i díky osvětovým kampaním, které představují slunce jako řízený zdroj vitamínu D, ne jako trvalé nebezpečí. Krátký, cílený zásah vysoko postaveného slunce na málo pigmentovanou kůži tak může přinést více vitamínu D než celý tropický den strávený převážně v rozptýleném světle, za sklem nebo pod oděvem.
