Ty jo, mě ten popis cévního systému v nohách tučňáků fakt fascinuje. Vůbec nejde o nějaké roztomilé „polštářky“, ale o promakané protiproudé výměníky tepla. Strašně se mi líbí, jak příroda řeší problém, kde bych já zmrznul během pár vteřin.
Pod nohama jen holý led, na něm přímo kůže – a přesto tkáň nezamrzne. Tajemství není v silné vrstvě „polstrování“, ale v tom, jak je vedená krev. V nohách mají tučňáci hustou síť tepen a žil, které spolu vytvářejí protiproudý výměnný systém. Ten je v biologii běžným trikem, jak omezit ztráty tepla. Teplá tepenná krev proudící z těla dolů předává teplo chladnější žilní krvi, která se vrací z chodidel, takže k samotnému ledu se dostane už jen minimum tepla.
Protože k této výměně dochází už v průběhu celé nohy, krev, která dorazí do chodidel, je výrazně ochlazená. Rozdíl teplot mezi tkání a ledem je tak mnohem menší a podle základních fyzikálních zákonů se tím snižuje rychlost úniku tepla. Zároveň nastupuje vazokonstrikce – zúžení cév, které podle potřeby omezí průtok krve a dál zkrátí tepelné ztráty v končetinách, zatímco teplota jádra těla i základní metabolismus zůstávají stabilní. Silná, suchá kůže na ploskách sice poskytuje mechanickou ochranu, ale skutečnou možnost stát bosky tam, kde by lidská kůže velmi rychle selhala, dává tučňákům především jejich cévní „instalace“.