Sypký písek má jednoduché pravidlo: když nesnížíš tlak, potopíš se. Pouštní buginy se udrží nahoře tím, že svou hmotnost rozloží na obrovské styčné plochy pneumatik a v podstatě napodobí efekt sněžnic, které zvětší stopu na hlubokém sněhu.
Základní veličinou je plošný tlak, tedy síla dělená plochou. Široké pneumatiky s nízkým huštěním zvětší kontaktní plochu, takže výsledný tlak v pascalech na písek klesne natolik, že jednotlivá zrna nezačnou klouzat a hroutit se. Místo aby se pneumatika zařezávala jako nůž, chová se dezén spíš jako pomalu se pohybující píst, který zhutní jen tenkou povrchovou vrstvu. Při vyšší rychlosti pomáhá hybnost a setrvačnost: kolo přejede přes dočasně zpevněný písek dřív, než stačí „odtéct“ do stran.
Nastavení podvozku pak z hrubé fyziky udělá ovladatelné auto. Odpružení s dlouhým zdvihem a pečlivě naladěným tlumením rozkládá nárazy tak, aby se maximální svislá síla na jednotlivá kola co nejvíc blížila průměrnému zatížení. Tím se zamezí krátkým špičkám v tlaku, které by povrch prorazily. Nízká celková hmotnost ve srovnání s velikostí „stopy“ auta a plynulé dávkování točivého momentu, bez prudkých skoků v přilnavosti, udržují smykové napětí pod mezí, kdy se písek začne hroutit. Stejná kontinuální mechanika, která vysvětluje, proč nás na sněhu udrží sněžnice, popisuje i to, proč se písečná bugina dál svezuje po duně, místo aby na místě vyhrabala čtyři jámy.
