Pomerančové měsíčky poprášené chilli nebo černým pepřem mohou působit sladší a uspokojují víc než hutná tabulka čokolády, přestože ovoce obsahuje podstatně méně cukru. Tahle smyslová „zápletka“ začíná na jazyku, kde se současně aktivuje víc typů receptorů, místo aby reagovaly jen na samotnou sacharózu.
Sacharóza v čokoládě stimuluje hlavně receptory pro sladkou chuť. Ovoce ale kombinuje fruktózu, organické kyseliny a prchavé aromatické látky, takže zapojuje jak chuťové pohárky, tak čichové neurony. Když přidáte chilli, kapsaicin aktivuje vlákna trojklaného nervu a vyvolá jemné pálení, které zvyšuje tvorbu slin a roznáší rozpuštěné cukry po větší ploše jazyka. Tím se mění křivka vnímané intenzity, aniž by se zvýšilo skutečné množství glukózy – učebnicový příklad „mezního efektu“ ve smyslové ekonomii.
Černý pepř působí podobnými trigeminálními cestami díky vlastním alkaloidům a jeho hořkost a pálivost vytváří kontrast, který nechá sladkost víc vyniknout. Zároveň vláknina v celém ovoci zpomaluje vyprazdňování žaludku a ovlivňuje hormony sytosti, jako je ghrelin a peptid YY, což mění metabolické nároky v následujícím období po jídle. Mozek nepočítá gramy cukru odděleně; skládá si texturu, teplotu, podráždění, vůni a tělesnou odezvu po jídle do jednoho signálu odměny. Díky tomu může pikantní pomerančový salát působit jako plnohodnotnější „upgrade“ oproti běžné tyčince sladkostí.
