Ledovec, který pokrývá více než dvojnásobnou plochu velkého města, může být v měřítku světových oceánů jen zanedbatelnou odchylkou ve statistice. Zdánlivý paradox vychází ze střetu lidského měřítka s měřítkem celé planety.
Největší ledovec na světě je tvořen hutným ledovcovým ledem, tedy v podstatě zmrzlou sladkou vodou vzniklou dlouhodobým hromaděním a stlačováním sněhu. Na mapě vedle města působí obrovsky, ale jeho průměrná tloušťka je malá ve srovnání s průměrnou hloubkou oceánu. Jednoduchý výpočet objemu a princip hydrostatické rovnováhy ukazují, že i taková masa ledu představuje jen nepatrný zlomek celkového objemu oceánů.
Změnu hladiny moře určují zachování hmoty a takzvané sterické efekty, tedy to, jak teplota a slanost mění hustotu vody. Když roztaje plovoucí ledovec ze sladké vody, podle Archimédova zákona už vytlačená mořská voda téměř přesně odpovídá objemu vzniklé taveniny; rozdíl je jen malá korekce daná nižší hustotou sladké vody. V porovnání s obrovskou masou světového oceánu je tento přebytek zanedbatelný.
Města nám připadají velká, protože vyplňují celý náš obzor a každodenní zkušenost. Z geofyzikálního pohledu jsou ale jen tenkou vrstvičkou na povrchu koule, které dominují hluboké oceánské pánve. Největší ledovec na světě stojí někde mezi těmito dvěma měřítky – pro lidské oko je ohromující, pro hladinu světového oceánu téměř neviditelný.
