Každou vteřinu propojí mraky se zemí zhruba stovka blesků a promění tak běžné bouřky v jakousi globální energetickou mašinérii. Tyto neustálé výboje nedělají jen světelné divadlo na obloze – udržují trvalý elektrický potenciál mezi zemským povrchem a horní vrstvou atmosféry a tiše pohánějí obrovský planetární elektrický obvod.
V jeho jádru stojí takzvaný globální elektrický okruh, tedy planetární smyčka propojující zemský povrch, oblaka a ionosféru. Bouřky v ní fungují jako generátory: při srážkách ledových krystalků a krupkovitého ledu se náboje oddělují a kladný náboj je pak vytlačován do vyšších vrstev. Oblasti s jasnou oblohou smyčku uzavírají, protože vzduchem tam neustále protékají drobné vodivé proudy. Výsledkem je stabilní rozdíl potenciálů o desítkách tisíc voltů, který neřídí žádný dispečer, ale samotná konvekce a mikrofyzika oblaků.
Každý jednotlivý blesk na krátký okamžik vybije nahromaděná elektrická pole, v souhrnu však údery pomáhají udržet dynamickou rovnováhu náboje. Toto vyvážení ovlivňuje vodivost atmosféry, moduluje Schumannovy rezonance v dutině mezi Zemí a ionosférou a možná se podílí i na elektrizaci aerosolů a vzniku oblačných kapek. V tomto smyslu je každý vzdálený hrom součástí tichého pozadního systému, který se v podstatě nikdy nevypíná.
