Kresba srsti a barva očí můžou působit luxusně, ale genom drahé šlechtěné kočky tiše říká něco jiného: vypadá téměř stejně jako DNA náhodně vybrané kočky z útulku. Moderní plemena domácích koček stojí na téměř zcela sdíleném genetickém základu, který vede k jednomu domestikačnímu původu, nikoli k vícero odděleným příběhům vzniku.
Sekvenování genomu a mapování jednonukleotidových polymorfismů ukazují jen mírné rozdíly mezi většinou „ušlechtilých“ plemen a obyčejnými domácími kočkami. Cílené šlechtění převážně upravuje několik málo míst v genomu spojených s barvou srsti, délkou chlupu, tvarem uší a velikostí těla, zatímco jádrové fungování organismu, jako je bazální metabolismus a smyslové systémy, zůstává do značné míry nedotčeno. Chovatelé využívají příbuzenskou plemenitbu a liniový chov, aby zafixovali viditelné znaky, ale tento postup spíše zužuje celkovou genetickou rozmanitost, než aby vytvářel zásadně nový biologický „typ“ kočky.
Genetika chování přidává další rozměr: navzdory marketingovým tvrzením vykazují geny ovlivňující společenskost, agresivitu a vokalizaci široké překryvy mezi kočkami s průkazem původu i bez něj. Ekonomická přirážka se proto opírá méně o hlubokou genetickou odlišnost a více o značku, doložený rodokmen a vzácnost konkrétních mutací. I přes vysoké cenovky tak zůstává genetická hranice mezi luxusním koťetem a bezejmenným mourovatým kocourem v kleci útulku tenká a snadno překročitelná.
