Vzduch, který se žene přes karoserii Bugatti rychlostí přes čtyři sta kilometrů v hodině, má tendenci chovat se k autu jako k leteckému křídlu. Bugatti proto navrhuje karoserii tak, aby v každém čtverečním centimetru povrchu s tímto „instinktem“ bojovala – a přitom stále splnila silniční předpisy pro hluk, emise a bezpečnost při nárazu.
Základem je aerodynamický přítlak. Tvarovaná karoserie, aktivní zadní křídlo a přední splitter vytvářejí rozdíl tlaků, který tlačí podvozek k asfaltu – přesný opak vztlaku u letadel. Inženýři pečlivě vyvažují součinitel odporu a vztlaku, využívají výpočty proudění a testy v aerodynamickém tunelu, aby doladili laminární i turbulentní proudění tak, že vůz zůstává ve vysoké rychlosti neutrální a „neodlehčuje“ se na přídi.
Pod povrchem se o využití přítlaku stará karbonové monokokové šasi, adaptivní podvozek a elektronicky řízené tlumiče, které mění aerodynamické zatížení v předvídatelnou přilnavost. Širší rozchod kol, nízko položené těžiště a vysoce výkonné pneumatiky rozkládají svislé síly a brání náklonům a rozkmitání kolem svislé osy. Obrovské karbon-keramické brzdy a stabilizační elektronika pak řídí kinetickou energii a točivý moment kolem svislé osy tak, aby auto nejen zůstalo na zemi, ale aby ho dokázal bezpečně ovládat i běžný řidič s klasickým řidičským oprávněním.
