Slogan, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne, naráží na data, podle nichž se tělesná hmotnost mění jen velmi málo, když lidé dostanou za úkol snídat, nebo naopak snídani vynechávat. V randomizovaných studiích sice snídaně často ovlivní rozložení denního příjmu energie a vzorce hladu, ale čísla na váze zůstávají překvapivě stabilní.
Jádro vysvětlení leží v energetické bilanci. Tělesná hmotnost odráží dlouhodobý součet příjmu a výdeje energie, ne jedno konkrétní jídlo. Když lidé nesnídají, mnozí to později doženou vyšším příjmem nebo tím, že se méně hýbou – jde o takzvanou kompenzaci chuti k jídlu. Jiní naopak začnou spontánně méně ujídat mezi hlavními jídly. Tyto protichůdné směry se v průměru téměř vyruší. Bazální metabolická spotřeba, tedy největší složka denního energetického výdeje, na samotný posun času snídaně téměř nereaguje, takže prostor ovlivnit celkový energetický výdej je velmi malý.
Metabolická regulace navíc tlumí přehnaná očekávání. Hormony jako inzulin a ghrelin se v průběhu dne přizpůsobují a dřívější či pozdější jídlo většinou jen posune, kdy kalorie přicházejí, místo aby zásadně měnilo jejich celkový týdenní objem. Cirkadiánní rytmus může mírně ovlivnit zpracování glukózy, ale jeho dopad na množství tělesného tuku je těžko postřehnutelný v šumu, který vytváří spánek, stres a celková kvalita jídelníčku. Mýtus přetrvává proto, že lidé přisuzují velký význam jednotlivým jídlům, zatímco fyziologie potichu funguje na principu průběžných průměrů.
