Za pověstí hořké čokolády jako spojence pro zdravé srdce stojí poměrně úzké rozmezí vhodné denní dávky. Výživové studie opakovaně ukazují, že malá denní porce bohatá na kakaové flavanoly zlepšuje ukazatele související s kardiovaskulárním zdravím. Jakmile se však porce jen mírně zvětší, začínají se některé rizikové faktory nenápadně posouvat opačným směrem.
To zdánlivé paradoxy má na svědomí souboj různých mechanismů. Kakaové flavanoly zlepšují funkci endotelu, podporují tvorbu oxidu dusnatého a pomáhají cévám, aby se lépe rozšiřovaly. Zřejmě také snižují oxidační stres a nízkostupňový zánět a ovlivňují shlukování krevních destiček i regulaci krevního tlaku. Tyto účinky se s dávkou určitou dobu zesilují, jenže pak nastoupí klasický efekt klesajících přínosů: další čokoláda už nepřináší úměrně větší prospěch pro cévy.
Za touto hranicí se prosadí čistá metabolická matematika. Hořká čokoláda stále obsahuje výrazné množství nasycených tuků, přidaného cukru a energie, což zvyšuje celkový příjem kalorií a může zvedat tělesnou hmotnost i hladinu LDL cholesterolu. Při delším nadbytku kalorií trpí citlivost na inzulin a mění se bazální metabolismus – a tím se postupně smažou kardiovaskulární výhody, které malé dávky vytvořily. Stejný čtvereček, který v určité velikosti funguje jako „funkční potravina“, se o kousek větší promění v běžný dezert a pověst „zdravé pochoutky“ visí doslova na vlásku.
