Vrtulník, který zdánlivě klidně visí na místě, ve skutečnosti vůbec není v klidu. Rotorový disk, trup i ocasní nosník jsou uvězněné v neustálém čtyřstranném souboji, kde vztlak vyrovnává tíhu a vodorovný tah bojuje s odporem. Tahle rovnováha není pevně daná, ale neustále se přepisuje – mnohokrát za sekundu – drobnými změnami rychlosti proudění, nastavení listů rotoru a výkonu motoru.
Samotným srdcem celého děje je rotorový systém. Změnou nastavení listů se mění úhel náběhu a tím i vztlak, zatímco krouticí moment od motoru se snaží otočit trup opačným směrem, než se točí rotor. Tah ocasního rotoru nebo uzavřeného kanálového rotoru tenhle moment ruší a uzavírá smyčku řízení kolem svislé osy. Parazitní odpor trupu a indukovaný odpor rotoru ukusují z dostupného tahu, takže pilot i systémy musí přes táhla řízení a hydraulické posilovače neustále jemně dorovnávat nastavení.
Stabilita ve visu stojí na extrémně rychlé zpětné vazbě mezi aerodynamickými silami a řídicími zásahy – je to živá ukázka dynamické rovnováhy a skládání silových vektorů. I nepatrný posun těžiště, poryv v proudu vzduchu nebo drobná změna otáček rotoru okamžitě systém rozhodí. Senzory, mechanické regulátory i zásahy pilota tyto poruchy neustále vtahují zpět do řídicího cyklu, takže tisíce rotujících součástí působí, jako by byly přibité nad jedním jediným místem na zemi.
