To, co se odehrává na obloze nad luxusními resorty se západem slunce, ve skutečnosti neurčuje hlavně Slunce. Typické barvy, na nichž tyto destinace staví svou image, vznikají v atmosféře, kde mraky molekul a jemných částic odklánějí světlo přímo do oka pozorovatele.
Základním jevem je Rayleighův rozptyl. Ten způsobuje, že kratší modré fotony se rozptylují na molekulách vzduchu a mizí z přímé zorné osy. Když je Slunce nízko nad obzorem, jeho světlo prochází mnohem delší vrstvou atmosféry, takže většina modré a fialové složky se rozptýlí dřív, než dorazí k mořskému horizontu. Svazek světla, který k pobřeží skutečně doputuje, je proto obohacený o delší vlnové délky, které naše čípky v sítnici vnímají jako teplé červené a oranžové tóny.
Na tento jev se navrstvuje Mieův rozptyl, spojený s aerosoly, mořskou solí a jemným prachem, jejichž velikost je srovnatelná s vlnovými délkami viditelného světla. Tyto částice nestraní výrazně žádné konkrétní barvě, spíše celé spektrum míchají a zjemňují. Vznikají tak přechody, závoje a halo, která resorty rády zrcadlí v nekonečných bazénech a prosklených fasádách. Proměny v množství aerosolů, vlhkosti a v jemné struktuře oblaků fungují jako dynamická sada filtrů, která mění sytost a kontrast oblohy, aniž by se jakkoli měnilo vlastní záření Slunce.
Modely přenosu záření ukazují, že i relativně malé změny v množství částic mohou proměnit nevýraznou oblohu v dokonale sytou scénu jako z turistické pohlednice, a to při v podstatě neměnném slunečním výkonu. Obchod se západovým výhledem je tak ve skutečnosti postavený hlavně na optice atmosféry, nikoli na samotné hvězdě uprostřed naší soustavy.
