Strašně mě baví, jak tenhle text úplně rozbije romantický kýč západů slunce a nahradí ho suchou, ale vlastně hrozně sexy fyzikou. Rayleigh, Mie, aerosoly, sůl ve vzduchu – a najednou vidím rezorty jen jako marketing na optické jevy. Úplně mi to sedí.
To, co se odehrává na obloze nad luxusními resorty se západem slunce, ve skutečnosti neurčuje hlavně Slunce. Typické barvy, na nichž tyto destinace staví svou image, vznikají v atmosféře, kde mraky molekul a jemných částic odklánějí světlo přímo do oka pozorovatele.
Základním jevem je Rayleighův rozptyl. Ten způsobuje, že kratší modré fotony se rozptylují na molekulách vzduchu a mizí z přímé zorné osy. Když je Slunce nízko nad obzorem, jeho světlo prochází mnohem delší vrstvou atmosféry, takže většina modré a fialové složky se rozptýlí dřív, než dorazí k mořskému horizontu. Svazek světla, který k pobřeží skutečně doputuje, je proto obohacený o delší vlnové délky, které naše čípky v sítnici vnímají jako teplé červené a oranžové tóny.
Na tento jev se navrstvuje Mieův rozptyl, spojený s aerosoly, mořskou solí a jemným prachem, jejichž velikost je srovnatelná s vlnovými délkami viditelného světla. Tyto částice nestraní výrazně žádné konkrétní barvě, spíše celé spektrum míchají a zjemňují. Vznikají tak přechody, závoje a halo, která resorty rády zrcadlí v nekonečných bazénech a prosklených fasádách. Proměny v množství aerosolů, vlhkosti a v jemné struktuře oblaků fungují jako dynamická sada filtrů, která mění sytost a kontrast oblohy, aniž by se jakkoli měnilo vlastní záření Slunce.
Modely přenosu záření ukazují, že i relativně malé změny v množství částic mohou proměnit nevýraznou oblohu v dokonale sytou scénu jako z turistické pohlednice, a to při v podstatě neměnném slunečním výkonu. Obchod se západovým výhledem je tak ve skutečnosti postavený hlavně na optice atmosféry, nikoli na samotné hvězdě uprostřed naší soustavy.