Digitální přístrojové displeje, nenápadné snímače v nábojích kol a tlumené bzučení elektrických pohonů dnes utvářejí zážitek ze supersportu stejně jako dříve řvoucí výfuk. Výkon, který dříve vyžadoval reflexy profesionálního závodníka, se přepisuje do softwaru a mění syrovou sílu v něco, co dokáže bez ztráty kontroly využít mnohem širší okruh řidičů.
V jádru této proměny stojí nový přístup k jízdní dynamice. Vysoce přesné inerciální jednotky sledují rychlost otáčení kolem svislé osy a příčné zrychlení a v reálném čase posílají data do elektronického stabilizačního systému a řízení rozdělování točivého momentu mezi kola. Tyto moduly nepřetržitě upravují brzdný tlak a přísun síly na každé kolo zvlášť a formují stopu vozu tak, aby se úhel smyku držel v předvídatelném rozmezí i při zrychlení srovnatelném se závodní dráhou.
Hnací ústrojí prochází několika vrstvami řídicích algoritmů. Elektronický plyn převádí pohyb pedálu přes výpočetní mapy, které zohledňují přilnavost povrchu i teplotu pneumatik. Adaptivní tlumiče a aktivní aerodynamické prvky celý systém uzavírají, když mění přítlak a tuhost podvozku tak, aby udržely mechanickou přilnavost. Pokročilé asistenční systémy řidiče přidávají další bezpečnostní rezervu: protiprokluz, systém pro co nejrychlejší rozjezd a volitelné jízdní režimy, které výkon omezují nebo dávkují po etapách. Výsledkem je jakýsi pečlivě řízený risk – závodní výkon, filtrovaný přes elektroniku a podaný v podobě, kterou zvládne ovládat i běžný řidič bez profesionální licence.
