Stíny pod očima, které si většina lidí spojuje s ponocováním, jsou ve spoustě případů doslova zapsané v samotné kůži. Dermatologický výzkum ukazuje tři hlavní hráče: zděděnou stavbu obličeje, chování pigmentu a drobné cévy těsně pod povrchem.
Genetika nastavuje základní „scénu“. Přirozeně tenká kůže v oblasti pod očima dovolí, aby prosvítal žilní pleteň a kapiláry, což vytváří namodralý až nafialovělý odstín i u lidí, kteří spí dost. U některých se navíc v pokožce kolem očí ukládá víc melaninu, takže kontrast vůči okolní kůži je výraznější a kruhy působí tmavší i v běžném světle.
Důležité jsou i ty nejmenší cévy. Křehké kapiláry a zpomalený žilní návrat podporují mikroskopické prosakování hemoglobinu a jeho rozkladových produktů do okolní tkáně. Tyto molekuly pohlcují a rozptylují světlo a zvýrazňují dojem podlitiny. Dlouhodobý zánět, alergická rýma a časté mnutí očí navíc narušují cévní bariéru i mezibuněčnou hmotu, takže se efekt časem ještě násobí.
Nedostatek spánku v tom pořád hraje roli, ale spíš jako zesilovač než hlavní příčina. Špatný spánek podporuje otok v okolí očí, cévy jsou viditelnější a kůže průsvitnější, zároveň se zhorší odtok lymfy, takže tekutina i pigmenty zůstávají déle na místě. U mnoha lidí s takzvanýma „panda očima“ je viditelná únava spíš výsledkem dlouhodobé hry mezi geny, melaninem a mikrocévami než jen záznamem poslední noci.
