Moderní auto dnes po zařazení zpátečky dokáže rozzářit okolí jako malou scénu. Dříve stačila dvojice jednoduchých bílých žárovek, dnes je na zádi celá síť oddělených světelných zdrojů. Každý má svůj vlastní světelný kužel, vlastní logiku, kdy se rozsvítí, a svůj přesně definovaný účel podle předpisů – a všechny se snaží vybojovat si čistý, přehledný pruh asfaltu za nárazníkem.
Velkou část této složitosti určují předpisy a fotometrie. Homologační pravidla předepisují konkrétní svítivost a úhly ořezu, aby couvací, mlhová, brzdová a směrová světla neoslňovala, nepletla se s jinými signály a nezanikla v nepříznivém počasí. Adaptivní LED moduly rozdělují prostor za autem na zóny a hledají kompromis mezi dostatečným osvětlením a omezením oslnění. Zároveň je potřeba hlídat teplotu polovodičových prvků, aby i při dlouhém manévrování zůstaly v bezpečných mezích.
Elektronika přidává další vrstvu. Couvací světla už dnes komunikují přes řídicí jednotky s ultrazvukovými senzory, radarem a kamerovými asistenčními systémy, které provádějí fúzi senzorů a rozpoznávání objektů. Auto musí současně varovat chodce, dostatečně nasvítit prostor pro kamery, dát jasně najevo úmysl řidiče vozidlům za sebou a přitom chránit kabeláž i při připojeném přívěsu, nosiči kol nebo poškozených světelných blocích. Každý světlomet se tak mění z osamělé žárovky na vypínači v malého herce, který hraje přesně danou roli v přísně zkoordinovaném bezpečnostním scénáři.
