Muzejní zdi slibují trvalost, ale těchto osm slavných olejomaleb dokázalo pravý opak. Každé plátno se odráželo mezi vloupáními, válečnými zabaveními a maloměstskými aférami, mizelo z očí veřejnosti a znovu se vracelo, jako by bylo pointou nekonečné městské historky.
V souhrnu tak tato díla vykreslují jakýsi rozpad v představě o kulturním vlastnictví. Mistrovská díla, kdysi pevně ukotvená ve velkých institucích, byla vytržena krádežemi, chaosem na bojištích a obchody na černém trhu, aby se pak pomalu vracela na světlo díky prověřování původu a šetřením pojišťoven. Jedno plátno se přesunulo z národní galerie do skrýše pašeráků, jiné se objevilo v provinční aukční síni, kde jeho hodnotu personál zcela podcenil. Bezpečnostní složky si kolem těchto případů vytvářely vlastní provizorní ekosystémy, v nichž se mísila kriminalistická forenzní práce s jemnými pohyby na trhu s uměním – drobné změny cen, fám nebo dokumentů odhalovaly skryté zásoby.
To, co všech osm příběhů spojuje, není jeden geniální mozek v pozadí, ale opakující se vzorec: slabé zabezpečení, nepřehledná dokumentace a víra, že kultura stojí mimo běžnou kriminalitu. Každé znovunalezení proměnilo šeptanou historku v řádně zdokumentovaný spis a plátna se mohla vrátit ke své nehybnosti, zatímco jejich osudy dál kladou otázku, komu vlastně patří předmět, který byl stvořen tak, aby přežil všechny hranice, jež kolem něj kdy byly nakresleny.
