Eastgate Centre v Harare je nejznámější odpovědí na otázku, jak může velká budova zůstat v pouštním vedru příjemně chladná a přitom téměř nepotřebovat aktivní chlazení. Architekti se přímo inspirovali samo‐větracím systémem termitišť a komplex se stal klíčovým příkladem klimaticky citlivé architektury.
Budova funguje jako obří porézní plíce. Síť nasávacích otvorů, svislých šachet a výdechů vytváří přirozený komínový efekt a tlakový rozdíl, který rozhýbe vzduch bez výrazné závislosti na mechanických ventilátorech. Masivní zděné stěny mají vysokou tepelnou kapacitu a využívají pasivní přenos tepla, takže tlumí rozdíly mezi horkými dny a chladnějšími nocemi. Pečlivým laděním proudění vzduchu, teploty a vlhkosti se inženýrům podařilo snížit jakési „základní energetické nároky“ budovy, takže spotřeba elektřiny na klimatizaci je jen zlomkem běžných mrakodrapů.
Biologický vzor je zde přesný, nikoli jen poetický. Termitiště využívají podobný komínový efekt a složitou síť tunelů k regulaci vnitřní teploty a výměny plynů a brání tak růstu entropie v mikroklimatu kolonie. Převedením této logiky do betonu a cihel dokázali návrháři Eastgate snížit instalovaný chladicí výkon, provozní náklady i závislost na často nestabilní elektrické síti. V regionu, kde každé městské rozhodnutí ovlivňuje riziko nedostatku energie a vody, nenápadná fasáda inspirovaná termitištěm tiše posouvá hranici mezi architekturou a infrastrukturou.
