Narozeninový dort nevznikl jako dezert, ale jako oltář. V raných rituálech se bohům předkládaly tvarované bochníky a kulaté chleby, na jejichž povrchu hořely malé plamínky. Nešlo o cukr ani o zdobení, ale o hoření: o světlo, teplo a dým, který stoupal z obětiny k nebi.
Náboženské systémy chápaly stoupající kouř jako nosič sdělení, podobně jako přenosový kanál v dnešní elektronice, i když ve skutečnosti šlo jen o rozpínání plynů a konvekci. Svíčky tento účinek zesílily. Pevné knoty, stálé plamínky a souvislý sloupec sazí a páry proměnily nehybný bochník v jakési signalizační zařízení namířené k neviditelným mocnostem nahoře.
Teprve později se k obětnímu předmětu přidaly sladidla, jemná mouka a zdobicí polevy a z votivní plošiny se stalo společenské středobod. Logika původního „protokolu“ však přetrvala. Lidé se stále scházejí, zapalují věnec svíček, své skryté úmysly převádějí do podoby „přání“ a pak je posílají vzhůru krátkým rituálem řízeného hoření a stoupajícího vzduchu.