„Volná rychlost“ už v první řadě nepochází z karbonových rámů ani z vysokých ráfků. V elitní cyklistice dnes největší nevyužitý potenciál leží v regeneraci a výživě. Právě tělesnou fyziologii lze totiž ladit mnohem přesněji a levněji než hardware kola.
Logika je neúprosná. Kolo dokáže ubrat jen drobný kousek aerodynamického odporu, zatímco dobře zásobený jezdec si ušetří svalový glykogen a o mnoho minut oddálí neuromuskulární únavu. Sportovní vědci sledují ukazatele jako maximální spotřeba kyslíku a laktátový práh, které úzce souvisejí s dostupností sacharidů a rovnováhou tekutin. Když jsou zásoby glykogenu plné a objem krevní plazmy je udržovaný díky elektrolytům, dokáže stejný jezdec jet delší dobu ve vyšším výkonu, aniž by na kole vyměnil jediný komponent.
Regenerace ten efekt ještě násobí. Hluboký spánek podporuje uvolňování růstového hormonu a syntézu svalových bílkovin, které opravují mikropoškození po opakované vysoké zátěži. Aktivní regenerace pomáhá odplavit metabolity a vrací do rovnováhy kardiovaskulární a endokrinní systém. Každý z těchto procesů zvyšuje kapacitu samotného jezdce, ne jen efektivitu stroje. I proto dnes týmy nejdřív pečlivě ladí periodizaci sacharidů, příjem sodíku a spánkovou hygienu, než dají zelenou dalšímu prémiovému rámu.
V odvětví posedlém gramy a watty je nové pořadí jasné: nejdřív vyřešit glykogen, hydrataci a spánek, až potom začít řešit kolo.