Nejvíc všímavá dovolená není ta, kde se vám vyhne každý zádrhel. Je to ta, během které si stresu všimnete v tu chvíli, kdy se objevuje, místo abyste ho násilně potlačovali. V klinické psychologii je tento posun od řízení k pouhému pozorování jedním ze základů mindfulness přístupů používaných při léčbě úzkostí a vyhoření.
Když se neustále snažíte stres odstranit, stresový systém v těle, řízený amygdalou a osou hypotalamus–hypofýza–nadledviny, začne vnímat i drobné nepříjemnosti jako hrozbu. Zúží se pozornost, přibývá přemítání a prefrontální kortex má méně kapacity na pracovní paměť a regulaci emocí. Paradoxně platí, že čím víc chcete stres od sebe odstrčit, tím víc vám nakonec zahlcuje hlavu.
Záměrné všímání si funguje jinak. Když si pojmenováváte tělesné pocity, myšlenky a nutkání ve chvíli, kdy se objevují, aktivujete meta‑uvědomění a zapojujete prefrontální oblasti mozku místo toho, aby převzaly vládu automatické únikové reakce. Výzkumy akceptačně založených terapií ukazují, že takový postoj snižuje tělesné napětí a zvyšuje psychickou pružnost, i když vnější stresory zůstávají stejné. Přeplněné letiště, napjatá rodinná večeře nebo starost o rozpočet se možná nezmění, ale změní se váš vztah k těmto spouštěčům. V jazyce mindfulness to neznamená, že je na dovolené větší klid; mění se spíš váš vnitřní poměr signálu a šumu.
