Stejné chytré telefony, stejné streamovací služby a stejné aplikace na odvoz lidí ještě neznamenají stejná města. Dvě městské oblasti s podobným počtem obyvatel mohou nabídnout úplně jiné dojíždění, společenské rituály i vnímání času. Technologie se totiž zapojuje do místního „operačního systému“, který vznikal dávno před poslední softwarovou aktualizací.
Podoba města a způsob využití území fungují jako pomalu se měnící základní kód. Ulice, dopravní sítě a územní plánování určují výchozí úroveň doby cestování, hustoty sociálních kontaktů i dostupnosti práce. Tím formují to, čemu městští ekonomové říkají prostorová rovnováha. Stejná navigační aplikace nasazená na úzké historické uličky nebo na široké radiály vede k jiným strategiím dojíždění, jinému rytmu dopravních špiček a dokonce i k rozdílné míře stresu obyvatel.
Instituce a jejich historický vývoj tyto rozdíly dále zesilují. Spádové oblasti škol, systém sociální podpory, pracovní právo i způsob fungování policie mění účinek každého nástroje, od rozvozu jídla po digitální platby. Bezhotovostní odbavování v dopravě může denní režim buď zhušťovat, nebo naopak rozvolňovat – podle toho, jak je v pozadí nastavená četnost spojů, tarifní politika a řízení davů.
Celý obvod pak uzavírají společenské normy. Sdílené představy o bezpečí, rolích žen a mužů nebo o trávení volného času určují, kdo využívá veřejný prostor, kdy a k čemu. Stejná sociální síť nebo platforma s krátkými videi může v jednom městě podporovat barovou kulturu a v jiném posilovat rodinný život doma. I v podmínkách zdánlivě stejné globální kultury určují místní pravidla prestiže, důvěry a rizika konkrétní scénář každodennosti přímo na ulici.
