Tělo, které stráví velkou část dne spánkem, se dokáže během zlomku vteřiny přepnout z úplného klidu do plného pohybu. Výzkumy reflexů u koček ukazují, že jejich nervový systém je méně uzpůsobený pro dlouhodobý výkon a mnohem více pro bleskové, vysoce prioritní reakce. Díky tomu se jejich reakční doba vyrovná, nebo dokonce překoná reakce trénovaných lidských sportovců.
V jádru všeho stojí zjednodušená dráha mezi smysly a pohybem. Zrakové podněty ze sítnice a hmatové signály z vousů putují přes míchu a mozkový kmen po relativně krátkých nervových okruzích, s minimální prodlevou na synapsích. Tato „zkratka“ dává přednost rychlému vedení signálu před složitým vyhodnocováním. Vysoká hustota myelinizovaných axonů a specializovaných interneuronů v míše umožňuje, aby hrozba nebo pohybující se cíl vyvolaly motorický povel téměř okamžitě – dávno předtím, než by lidská kůra stihla vybrat nejlepší řešení.
Zbytek uzavírá samotná stavba svalů. Kočky mají velký podíl rychlých svalových vláken a mimořádně citlivé nervosvalové spojení, takže elektrická aktivita v motoneuronech se mění v pohyb končetin s minimální prodlevou. Nízký klidový energetický výdej během dlouhých spánkových úseků šetří zásoby energie, zatímco reflexní oblouky a podkorové motorické programy zůstávají připravené. Spánek tyto okruhy neoslabuje, naopak pomáhá udržet jejich kvalitu, takže i zdánlivě ospalé zvíře se v okamžiku promění v dokonale přesný reakční stroj, jakmile se objeví vhodný podnět.
