Tělo, které se na ledu jen nemotorně kolébá, se ve chvíli, kdy sklouzne do antarktické vody, rázem promění ve štíhlý tvar ideální pro plavání. Stejný trup, který na souši působí těžkopádně a „přepadává“ dopředu, se pod vodou narovná do čistého, vřetenovitého profilu. Zmenší čelní plochu a umožní, aby voda po těle plynule obtékala.
Efekt „torpéda“ tučňáci dosahují kombinací fyziky proudění a stavby těla. Hustá vrstva peří zachycuje vzduch, který se při rychlém plavání postupně uvolňuje v podobě oblaků mikrobublin podél těla. Tyto bublinky mění mezní vrstvu, tenký povlak vody přilnutý ke kůži, a snižují třecí odpor podobně jako technické systémy využívající vzduchové mazání. Zároveň k tomu přispívá vřetenovitý tvar těla, ztuhlá křídla přeměněná v ploutve a silné prsní svaly, které z každého záběru dělají velmi účinný zdroj tahu.
Vědci, kteří zkoumají plaveckou kinematiku a energetickou bilanci, upozorňují, že toto snížení odporu přímo souvisí se základním metabolismem: menší odpor znamená, že za stejnou spotřebu kyslíku zvládne pták uplavat delší vzdálenost, což je v chladné, husté vodě zásadní výhoda. Výsledkem je tvor, který je na skále neohrabaný, ale ve vodě dokonale přizpůsobený proudění s vysokým Reynoldsovým číslem. Díky samotnému peří, stlačenému vzduchu a přesné kontrole pohybů dokáže odemknout přirozený rychlostní náskok.
