Paroží se z rituálního symbolu proměnilo v biologickou anomálii ve chvíli, kdy věda začala měřit to, co tradice pouze tušila. U savců neexistuje jiná kostní tkáň, která by se rovnala rychlosti růstu paroží; během jediné sezóny dokáže výrazně prodloužit svou délku. Díky tomu je paroží jedinečným přírodním modelem extrémního kosterního růstu, ne jen zdobným výčnělkem.
Pod tvrdým povrchem paroží probíhá intenzivní dělení buněk a pečlivě řízené prokrvování tkání. Nejprve vzniká chrupavčitá kostra, která je pak rychle nahrazována mineralizovanou kostí prostřednictvím enchondrální osifikace. Jde o stejný základní mechanismus, který prodlužuje dlouhé kosti u jiných druhů, jen zde běží v mnohonásobně zrychleném tempu. Vysoká lokální rychlost buněčného dělení a trvale zvýšená aktivita osteoblastů umožňují paroží přestavovat se takovým tempem, které by v jiných tkáních znamenalo patologický stav.
Výzkumníci dnes sledují růstové ploténky, zásobárny kmenových buněk i tvorbu nových cév v paroží, aby pochopili proces regenerace, nikoli jen statickou anatomii. Různé signály, například růstové faktory a hormonální zpětná vazba, řídí, kolik vápníku, kolagenu a energie je do této dočasné konstrukce nasměrováno, než se paroží shodí a znovu vytvoří. Stejné jevy, které dříve živily mýty o obnově života, dnes poskytují živou laboratoř pro pochopení pružnosti kostry a hledání lékařských strategií, jak opravovat poškozené lidské kosti.
