Každodenní, nenápadný hrnek borůvek se v těle chová méně jako svačina a více jako dlouhodobý biologický experiment. Jak antokyany a další polyfenoly procházejí organismem, vstupují do interakce s nervovou signalizací, cévní tkání a biliony střevních mikrobů. Na všech těchto úrovních jemně posouvají biologii od rychlého úpadku k pomalejšímu, více uspořádanému typu „opotřebení“.
V mozku tyto látky zřejmě podporují neuroplasticitu tím, že ovlivňují synaptickou signalizaci a snižují chronický neurozánět. V delším horizontu to může znamenat svižnější pracovní paměť a odolnější nervové sítě – ne díky okamžitému zvýšení výkonu, ale díky drobnému snížení dlouhodobého „opotřebení“ neuronů. U krevních cév polyfenoly z borůvek působí na funkci endotelu a dostupnost oxidu dusnatého, což pomáhá udržet tepny pružnější a zlepšuje mikrocirkulaci. Tím se zase podporuje zásobování mozku kyslíkem a glukózou.
Současně se tiše mění i složení střevní mikrobioty v reakci na tento pravidelný podnět. Určité skupiny bakterií, které polyfenoly využívají, získávají mírnou výhodu a produkují krátkořetězcové mastné kyseliny. Ty pak vstupují do hry v oblasti imunitní signalizace a osy střevo–mozek. Proti­stárnoucí efekt nepřichází jako dramatické omlazení, ale jako pozvolný posun v součtu drobných vlivů: malé změny v oxidačním stresu, nízké úrovni zánětu a napětí cév, které se rok za rokem sčítají díky jednomu stále se opakujícímu rozhodnutí.