Mozaika více než tisícovky jezer pokrývá zemi tak malou, že by se vešla do několika států jiného kontinentu. Vysvětlení je ale potřeba hledat v ledu, ne v lidské výstavbě. Pohybující se ledovce kdysi zatlačily na skalní podklad, pak ustoupily a zanechaly po sobě hluboce vyhloubené pánve, valy z nahromaděných sutí a uzavřená říční údolí, v nichž se zachytila voda z tajícího ledu.
Z těchto pánví dnes vzniká hustá síť sladkovodních ploch propojených krátkými řekami a mokřady. Ledovcová eroze odnesla nesoudržný materiál a obnažila tvrdou skálu, zatímco pozdější zvětrávání vytvořilo jen tenkou vrstvu půd. Proto je v okolí málo jemných sedimentů, které by zakalovaly vodu, a zároveň jen omezené množství živin splavovaných z povodí. Mnohá jezera tak mají velmi nízké zakalení a výjimečně vysokou průzračnost.
Limnologové upozorňují i na roli tepelného zvrstvení a pomalé výměny vody. Chladné a hluboké pánve podporují vznik oddělených vrstev a omezují svislé míchání sedimentů, zatímco pozvolný přítok a odtok vody snižuje rušivé vlivy. Vodní systém tu neurčují přehrady ani kanály – jeho hranice stále nastavuje ledovcová tvarovanost krajiny a základní zákonitosti hydrologie, které určují, jak se voda v tomto kompaktním území pohybuje, sama čistí a zůstává zadržena.
