Plastový dóm na výzkumné stanici v Antarktidě se stal posledním dílkem do skládanky celosvětového turné, když v něm thrashmetalová kapela odehrála tichý set bez klasických aparatur a tím završila sérii živých vystoupení na všech sedmi kontinentech. Koncert, který se neposlouchal z reproduktorů, ale výhradně přes sluchátka, proměnil obvykle ohlušující žánr v něco, co připomínalo řízený akustický experiment.
Kapela už měla za sebou stadiony, festivaly i malé sály na všech ostatních pevninách, ale zastávka u pólu vyžadovala úplně jinou fyziku. Aby se nerušila místní zvířata ani křehlý permafrost, nahradilo běžné ozvučení a hutné basy uzavřené zvukové okruhové řešení, které zmenšilo prostor zvuku na dosah jednotlivých vnitřních uší. V prostředí, kde jsou tlakové akustické vlny běžně součástí show, se skupina musela spolehnout na blízkost, řeč těla a zvláštní pocit sdíleného zpoždění, kdy všichni slyší stejný mix jen ve svých sluchátkách.
Výsledkem byla show, která působila jako živá odbočka jejich běžného setu: stejné riffy, stejné tempo, ale vedené signálovou cestou navrženou podle dopadu na prostředí, ne podle hlasitosti. To, co bývá cvičením v práci s energií davu, se změnilo v cvičení v řízení entropie – v omezování hluku vyváženého do okolního ekosystému a zároveň v udržení zpětné vazby mezi pódiem a publikem. V tom zmrzlém dómu se žánr postavený na zkreslení na chvíli opřel o zdrženlivost a ukázal, že podívaná a ohleduplnost nemusí existovat v oddělených světech.