Tělo geparda funguje jako precizní stroj na sprint, ne jako postava do rvačky. Dlouhý trup připomínající chrta ukrývá pružnou páteř, která se při každém skoku roztahuje a stlačuje jako živá pružina. Díky tomu se prodlužuje krok, aniž by bylo potřeba obrovské množství svalů, takže si zvíře udržuje nízkou hmotnost a přitom má dost mechanické síly na prudké zrychlení a maximální rychlost na otevřeném prostranství.
Pod kůží zajišťují rychlá svalová vlákna a vysoký srdeční výkon krátké, výbušné sprinty, zatímco poměrně velký povrch těla vůči objemu pomáhá odvádět metabolické teplo. Lehká kostra končetin a menší hmotnost jejich koncových částí snižují rotační setrvačnost, takže každá noha může rychleji obíhat a zvyšovat frekvenci kroků. Jednoduché černé skvrny na světlé srsti rozbíjejí obrys těla, snižují viditelnost a umožňují kočce držet se těsně za hranicí reakčního času kořisti až do závěrečného sprintu.
Aerodynamicky zúžený hrudník a malá, zaoblená hlava omezují odpor vzduchu při vysoké rychlosti, jako by šlo o živý ekvivalent závodního podvozku s nízkým odporem v tekutině. Stavba drápů, bližší atletickým tretrám než plně zatažitelným drápům jiných koček, zvyšuje tření s podkladem a zlepšuje záběr. Všechny tyto znaky spojují kosterní a svalovou mechaniku s přenosem energie tak, že gepard předběhne těžší a silnější kočkovité šelmy, aniž by musel dosahovat jejich síly nebo drtivého skusu.
