Masivní svalnatý hrb nad předními končetinami není jen typickým obrysem siluety z přírody. U pravých grizzly signalizuje tato vyvýšená hmota zcela odlišné uspořádání ramenních svalů a kostí, které je odlišuje od ostatních hnědých medvědů i tehdy, když je odstín srsti téměř stejný.
Rozhodující je srovnávací morfologie. Grizzly mají výrazně vyvinuté snopce trapézového a deltového svalu, které se upínají na zvětšený trn lopatky a silné trnové výběžky hrudních obratlů. Tato úponová místa vytvářejí mechanickou páku pro mimořádně silné ohýbání předních končetin a hrabání. Výsledný efekt na tvorbu síly je jiný než u pobřežních hnědých medvědů, kteří při získávání potravy spoléhají víc na celkovou hmotnost těla a sílu čelistí. Ramenní hrb tak není jen „hmota navíc“, ale vnější znak specializace kostry a svalů přizpůsobených k hrabání, převracení kmenů a rychlému výběhu do svahu.
Terénní biologové tuto anatomii využívají přímo v praxi. Při pohledu z boku je u grizzly jasně patrná linie ramen, která stoupá do zřetelného vrcholu a pak se svažuje k bedrům, zatímco u jiných hnědých medvědů bývá hřbet plošší a siluetu víc formují podélné zádové svaly. Rozdíl je vidět i v chůzi: přední část těla grizzly pohyb doslova „táhne“ – přední končetiny vyvíjejí velkou hnací sílu a hlava je nesena mírně níž, což odráží jiné těžiště i energetické náklady na pohyb. Barva srsti je naopak nespolehlivá, mění se se sezonou, stářím i světlem. Tvar a modelace ramen zůstávají mnohem jistějším poznávacím znakem, protože jsou přímo vepsané do kostry a svalů.
