Nepál označuje Machhapuchhre za posvátný, dosud nevylezený vrchol a zakazuje na něj výstupy, aby ochránil jeho náboženský význam, krajinnou celistvost a jedinečnost v turismu, zatímco masové horolezectví se soustředí na Everest.
Nad údolím Pokhary se zvedá ostrý, dvojitý štít, na který je vstup podle zákona zakázán, i když se na okolních horách tvoří fronty lezoucích. Machhapuchhre má v Nepálu status „panenské“ hory a platí pro něj trvalý zákaz horolezeckých výstupů, který ho ostře odlišuje od komerčního ruchu v okolí Everestu.
Zákaz vychází z toho, že hora je v hinduistické tradici i v místních kosmologiích považována za posvátné místo. Opírá se tedy spíš o kulturní ochranu než o statistiky nadmořské výšky nebo výpočty rizika. Úřady s vrcholem nakládají jako s nepřekročitelnou bariérou proti tomu, co mnozí vidí na Everestu: přeplněné výstupové linie, hromadící se odpad a očividné překračování kapacity prostředí. Tím, že zůstává Machhapuchhre nepokořený, se uchovává neporušená silueta hor – jakýsi duchovní základ, podle kterého se dá měřit rozklad způsobený masovým turismem. Toto rozhodnutí zároveň ovlivňuje, jakou přidanou hodnotu mají různé cíle v turistické nabídce Nepálu: některé vrcholy se zpeněžují, jiné se nechávají jako symbolický kapitál.
Zatímco na Everestu dál přibývá povolení, natažených fixních lan i záchranné infrastruktury, Machhapuchhre funguje jako záměrná výjimka v národní politice – připomínka, že ne každý vrchol je automaticky zbožím k prodeji.