Mléčně modrá voda, teplá pára a pomalé vlnky svádějí k dojmu, že by se v Modré laguně dalo ležet donekonečna. Ve skutečnosti ale tento islandský lázeňský areál tiše doporučuje zůstat jen pár hodin. To omezení nesouvisí tolik s počtem návštěvníků, ale hlavně s tím, jak lidské tělo funguje na hranici svých tepelných a chemických možností.
Teplota vody nutí náš termoregulační systém pracovat nepřetržitě. Jakmile se začne zvyšovat vnitřní teplota, cévy v kůži se roztahují, proudí do nich více krve a roste srdeční zátěž. U některých lidí se tak může rozvíjet lehká forma přehřátí. Dlouhý pobyt ve vodě zároveň změkčuje nejsvrchnější vrstvu kůže, mění její ochrannou funkci a umožňuje, aby teplo i rozpuštěné ionty prostupovaly snáze. Neustálé pocení v horké vodě a potlačený pocit žízně narušují rovnováhu tekutin a minerálů v těle dávno předtím, než se člověk začne opravdu cítit žíznivý nebo malátný.
Stejný oxid křemičitý, soli a stopové prvky, které dávají laguně její typicky zakalenou barvu a nadnášivost, zároveň vystavují kůži a oči mimořádně koncentrované minerální koupeli. Při delším působení může být pokožka nadměrně suchá, narušuje se její ochranný hydrolipidový film a podrážděná může být i oční rohovka a spojivka. Pokud k tomu přičteme možné poklesy krevního tlaku při vstávání z vody, mění se celkové riziko z příjemné relaxace na lázeňský zážitek, který může končit mdlobami, nevolností a zátěží pro srdce. Doporučené rozmezí zhruba dvou až čtyř hodin tak neodráží kouzlo vody, ale spíše úzký prostor, kde se příjemná hydroterapie ještě nestihne změnit v stres pro organismus.
