Geometrie ložnice může ovlivnit, jak rychle mozek pustí kontrolu a uvolní se. Když postel směřuje přímo k jasnému oknu, zorné pole je nastavené na světlo a fotoreceptory v sítnici dávají cirkadiánnímu rytmu signál, aby oddálil uvolňování melatoninu. Výzkumy struktury spánku ukazují, že takto posunuté světelné podněty narušují hluboký spánek bez rychlých očních pohybů, fázi, která souvisí s omezením posilování synapsí a s očistou mozku od metabolického odpadu.
Když je postel umístěna tak, aby oči ležícího člověka neměly přímý výhled na okno, i při podobné celkové světelnosti v místnosti, záznamy elektroencefalografie ukazují kratší dobu usínání a souvislejší aktivitu vln hlubokého spánku. Dvě lampičky u postele jsou stejně důležité jako okno: pokud svítí asymetricky a zalévají světlem hlavně jedno oko, mohou ovlivnit činnost vnitřně světločivných gangliových buněk sítnice. Naopak nízké, symetrické osvětlení s teplým spektrem snižuje kortikální nabuzení a zpřesňuje přechod z bdělosti do fáze N2.
Odborníci dnes směr dopadu světla vnímají jako proměnnou, se kterou lze vědomě pracovat, podobně jako s teplotou či hlukem. Když se orientace postele a umístění lamp přizpůsobí tak, aby se před usnutím minimalizovalo množství světla v úrovni očí, experimenty prokazují měřitelné zvýšení efektivity spánku a větší podíl hlubokého a spánku s rychlými očními pohyby. Tyto fáze přitom souvisejí s lepší konsolidací paměti a rychlejším návratem nervové aktivity k výchozí rovnováze.