Malá rajčata fungují jako motor na koncentrovanou chuť: na každý gram mají víc cukrů, vůní i mikronutrientů než běžná velká masitá rajčata. Není to jiným druhem, ale tím, kam rostlina posílá zdroje. Mnoho velkoplodých odrůd se šlechtilo hlavně na výnos, trvanlivost a odolnost při přepravě, ne na obsah rozpustných látek a těkavých sloučenin. Chemie chuti se tak stala vedlejší obětí šlechtění.
Na buněčné úrovni mají menší plody mnohem úspornější stavbu. Větší podíl tvoří dužnina a rosolovitá hmota kolem semínek, a méně vodnaté dutiny, takže rozpustné látky jako glukóza a fruktóza nejsou tolik naředěné. Silnější buněčné stěny a menší podíl vakuol znamenají méně volné vody, což zvyšuje koncentraci lykopenu, vitaminu C a organických kyselin. Právě kontrast kyselosti a sladkosti pak v ústech zesiluje vjem sladké chuti.
Podobně je to s vůní. Biochemické dráhy, které vytvářejí těkavé estery a sloučeniny vznikající z karotenoidů, se vážou na živou tkáň, ne na prázdný prostor. Vyšší poměr povrchu k objemu umožňuje těmto molekulám snáz pronikat ke slupce, kde je naše čichové receptory zachytí ve vyšší účinné koncentraci. Výsledkem je mnohem bohatší smyslový zážitek, i když genetická výbava rostliny zůstává téměř stejná.