Ve výšce cestovního letu je vzduch tak řídký, že by člověk bez ochrany během několika vteřin omdlel. Dopravní tryskové letadlo proto promění svou kabinu v umělou „bublinu“ s podmínkami podobnými nízké nadmořské výšce. Kabina je mírně přetlakovaná, zatímco se letoun pohybuje vysokou podzvukovou rychlostí v atmosféře, v níž by normální dýchání nebylo možné.
Uvnitř trupu pracují systémy řízení prostředí, které nasávají vzduch zvenčí, stlačují ho, upravují jeho parciální tlak kyslíku a teplotu a následně jej přivádějí do uzavřené tlakové „nádoby“. Tou je samotná kabina, konstruovaná tak, aby dlouhodobě snášela stálý rozdíl tlaků i opakované cykly namáhání. Výška kabiny je záměrně omezena na hodnoty, které chrání výměnu plynů v plicích a průtok krve mozkem, i když se letoun pohybuje vysoko nad hranicí běžné lidské tolerance.
Celý proces stojí na řízeném odběru vzduchu z motorů nebo na samostatných kompresorech, výfukových ventilech a redundantních snímačích tlaku. Tyto prvky udržují tlak v kabině v úzkém rozmezí, které vyvažuje omezení konstrukčního namáhání s rizikem hypoxie. Výsledkem je mobilní prostředí s podmínkami nízké nadmořské výšky, v němž mohou cestující sedět, číst a spát, zatímco letadlo překonává kontinenty v řídkém vzduchu, který by je bez ochrany během chvíle připravil o vědomí.
