Musím říct, že mě tohle čtení fakt baví, protože přesně takhle vnímám elektromobily i já – ten okamžitý zátah bez čekání na kvalt je prostě návykovej. Rekuperace mi připadá skoro magická, jo, fyzika, ale stejně, přeměnit brzdění zpátky na dojezd je prostě chytrý. Spalováky mi po tomhle přijdou strašně staromódní, zbytečně ztrátový a hlučný.
Tichý rozjezd elektromobilu dokáže držet krok se supersportem, nebo ho rovnou předběhnout, protože celý pohon funguje podle jiných pravidel. Elektromotor umí dodat maximální točivý moment už téměř od nulových otáček. Nečeká se na přeřazení, na nástup výkonu ani na správné otáčky v úzkém výkonovém pásmu, které by bylo nutné hlídat složitou převodovkou.
Za tím prudkým zrychlením stojí v zásadě jednoduchá elektromechanika. Motor mění elektrickou energii na mechanickou práci s vysokou účinností a velmi přesným řízením točivého momentu, omezený hlavně proudem z baterie a přilnavostí pneumatik. Při zpomalování pracuje stejný stroj opačně jako generátor. Místo aby třecí destičky měnily kinetickou energii v teplo, rekuperační brzdění ji přes výkonovou elektroniku posílá zpět do bateriového bloku.
Klíčové pojmy jsou zachování energie a elektromagnetická indukce. U běžného auta brzdové kotouče prostě rozptýlí kinetickou energii jako tepelné ztráty. U elektromobilu naopak řídicí systém přikáže motoru vyvinout záporný točivý moment, který zpomaluje kola a zároveň indukuje proud dobíjející baterii. Část klasického třecího brzdění je stále nutná kvůli bezpečnosti a velmi intenzivním brzdným manévrům, ale velká část běžného brzdění se tak mění z čisté ztráty na proces získávání energie zpět.